Obec Březinky
Březinky

Historie

BŘEZINKY


Historie až současnost


První listinná zmínka o obci pochází z roku 1361. Toho roku biskupické panství, ke kterému také náležely Březinky, Nectava a Hartinkov, koupil od olomoucké kapituly markrabě Jan, bratr krále Karla IV. Krajina východně od Biskupic se mu zdála natolik výhodná, že zde nechal vybudovat pevný hrad Plankenberk. Janovi synové Jošt a Prokop se po jeho smrti dostali do velkých sporů o dědictví, přičemž Plankenberk i okolní obce na tyto nevraživosti velmi doplácely.

Po Prokopově smrti dal Jošt roku 1412 hrad s vesnicemi Biskupice a Březinky do dědického vlastnictví Heraldovi z Kunštátu. Po jeho smrti zdědila biskupické panství Žofka z Kunštátu, která je posléze prodala bratrům Martinovi a Alšovi z Drahanovic.

V roce 1446 se panství dostává, zřejmě na základě dědictví, do držení pánů z Polanky. Roku 1493 je panství prodáno Volfartovi a Janu Planknarovi z Kynšperka. Jednalo se o ves Biskupice s kostelem a dvorem, Březinky se dvorem, pustý hrádek (Plankenberk) a dnes zaniklé obce Lhota a Zelhotín.

V roce 1513 prodává pán z Kynšperka celé panství Petru Šedíkovi z Kunčiny, kterému patří také Jaroměřice a dokonce i Jevíčko. Petr Šedík z Kunčiny zůstal bezdětný a proto většinu svého majetku odkázal svým sestřenicím. Biskupice a Březinky tak připadly sestřenici Aleně z Warnsdorfa a posléze jejímu manželovi Jeronýmovi Špetle z Prudic. Páni z Prudic vlastnili naši obec asi do počátku 17. století.

Po smrti Jiříka Špetle koncem roku 1604 se dostalo biskupické panství na krátké dva roky do vlastnictví Hrocha Jalůvky z Medlovic, manžela Jiříkovi sestry. Od roku 1606 byli majitelé statku Drahanovští z Pěnčína.

Po Bitvě na Bílé Hoře došlo ke konfiskaci majetku nekatolické šlechty a vlastnictví v té době získal Vilém Švábenský. Po jeho smrti prodala dědička panství Marie Anna Biskupice, Březinky a Nectavu Václavu Bartodějskému z Bartoděj. Tento šlechtic byl krajským hejtmanem a za svoje sídlo si zvolil Biskupice.

Roku 1667 koupil biskupické panství Zikmund Sak z Bohuňovic, který byl rovněž vojákem a hejtmanem jako Václav Bartodějský. Zikmund také sídlil v Biskupicích na tvrzi (stála ve stejných místech jako zámek), odkud rozesílal svoje písemné rozkazy.

Po jeho smrti prodali dědicové roku 1713 statek Vojtěchu Liebštejnskému z Kolovrat, který byl proboštem na domě v Olomouci. Ten nechal starou tvrz zbořit a na jejím místě vystavěl nový zámek. Vdova po hraběti Rudolfovi z Kolovrat, Marie Antonie rozená von Blümegen, se krátce po smrti svého manžela provdala za svého strýce, taktéž z rodiny Blümegen, čímž přešlo biskupické panství roku 1770 dědictvím na tento rod.

V roce 1810 se stal majitelem biskupického statku Josef von Schaaffgotsch. V tomto roku začala na Březinkách výstavba 14 domků na panském pozemku z důvodu osídlení potřebných pracovních sil. „Osadníci museli domky si zbudovati z vlastních prostředků, za to však vlastnické právo zastavěných pozemků přešlo na ně a s ním i právo určité dny v týdnu na vykázaných místech panského lesa sbírati roští a hrabati stelivo. Tato kolonie sluje Příhon.“ Tento zápis je z roku 1912 a byl nalezen v brněnském archivu. 

Roku 1848 dochází ve společnosti k zásadním změnám. Je zrušena robota a končí nevolnictví. Vznikají okresní, zemské úřady a obecní zastupitelstva. V roce 1850 se Březinky a Nectava stávají samostatnou obcí a volí si své první obecní představenstvo.

V počátečních letech probíhalo úřadování ve spojených obcích Březinky-Nectava-Vysoká a jednání se konalo v domě některého člena výboru, protože žádná z vesnic neměla obecní prostory. Toto spojení se ukázalo jako nepříliš podařené, protože často docházelo k neshodám. Podle zemského zákona čís.27 ze dne 5.7.1877 došlo k ustanovení samostatné obce Vysoká, což znamenalo její odloučení ze společné obce Březinky-Nectava-Vysoká.

V dubnu 1886 se počalo na Březinkách vážně uvažovat o postavení samostatné jednotřídní školy pro Březinky a Nectavu. 12. dubna bylo svoláno obecní zastupitelstvo a občané, kterým byla vysvětlena potřeba vlastní školy, aby byly děti ušetřeny cest do Biskupic. Hlasováním byl tento návrh přijat a 7.11.1887 byla podána zemské školní radě v Brně žádost o povolení školu postavit. V červnu následujícího roku obdržela obec Březinky od školní rady příznivé vyřízení. K zahájení stavby ovšem nedošlo pravděpodobně z obav vysokého finančního zatížení obce a není vyloučeno, že problém docházky školních dětí byl ovlivněn stavbou železniční trati Prostějov-Chornice, která slibovala možnost dojíždění dětí do některé sousední školy.

Výstavba železnice Nectavským údolím probíhala v letech 1887-1889 a poskytla mnoha místním občanům příležitost ke slušným výdělkům. Veřejný provoz na této trati začal dnem 1.září 1889.

Protipožární ochrana v dřívějších dobách, kdy se v případě požáru čekalo na příjezd hasičů ze sousedních obcí, nevyhovovala potřebám vesničanů. Bylo nanejvýš nutné, aby byl v Březinkách ustaven hasičský sbor. V roce 1900 byl sbor založen a obecní výbor schválil jeho stanovy. Bylo rozhodnuto, že každý majitel přípřeže, který v případě požáru koně zapřáhne do stříkačky a vyjede k požáru, obdrží z obecní pokladny 6 korun.

Hasičská zbrojnice pro uschování ruční stříkačky byla postavena v roce 1925 na obecním pozemku a o deset let později je do ní zavedena elektřina. Protože ruční stříkačka již nevyhovovala zvýšeným požadavkům na požární ochranu, bylo v roce 1951 zařazeno do plánu na příští rok zakoupení nové motorové stříkačky v ceně 150 tis. korun. V roce 1955 byla provedena přestavba zbrojnice do dnešní podoby. Kromě garáží a klubovny pro hasičský sbor zde vznikla veřejná prádelna a sběrna mléka. V roce 1958 bylo pro požární účely zakoupeno ojeté nákladní auto Tatra 805, které sloužilo až do roku 2005, kdy bylo nahrazeno starší Avií.

Technický pokrok po 1.světové válce vyvolal na Březinkách touhu občanů po zavedení elektřiny do obce. Této myšlenky se ujali pokrokoví rolníci, kteří založili „Družstvo pro zužitkování elektrické energie v Březinkách a v Nectavě“. Ihned začali jednat se Severomoravskými elektrárnami v Zábřehu a v roce 1920 byl záměr schválen Okresní politickou správou v Moravské Třebové. V následujícím roce byla elektrifikace obce provedena. Na tuto akci si obec vzala půjčku v Kladecké občanské záložně a dluh splácela po dobu 15 let.

Obyvatelé Březinek, zvláště v období sucha, často trpívali nedostatkem vody. Proto se již před mnoha lety hovořilo o potřebě vybudovat vodovod, leč k realizaci tohoto přání dlouho nedocházelo z důvodu vysokých finančních nákladů. Kupodivu během 2.světové války se podařilo v obecní pokladně shromáždit větší peněžní částku v říšských markách. Aby s 

blížícím se koncem války nedošlo k znehodnocení těchto úspor, rozhodla obec investovat tyto peníze do výstavby vodovodu. V roce 1944 se začalo s výkopem sběrných studní v lese Boubelek a kladením potrubí do vodojemu. V dalším roce se pokračovalo pokládáním litinového potrubí po vesnici a budováním domovních přípojek. Nutno poznamenat, že veškeré výkopy byly prováděny ručně místními občany. V roce 1949 došlo k prodloužení vodovodu do Nectavy.

Koncem války, kdy docházelo ke zvýšené činnosti partyzánů v okolních lesích, se Březinky ocitly ve smrtelném nebezpečí. 4.května 1945 byli v budově lesní správy zastřeleni dva němečtí důstojníci. Druhého dne kolem 9.hodiny ráno viděli lidé, jak se k obci stahuje německé vojsko vyzbrojené děly a kulomety. Podle německých vojenských pravidel měla být na obyvatelích Březinek provedena odveta, která obvykle znamenala vypálení obce, postřílení mužů a odvlečení žen a dětí. Naštěstí se podařilo přesvědčit německé velitele, že jejich dva důstojníky nezastřelili místní lidé ani partyzáni, ale němečtí zběhové ukrývající se v okolních kopcích. Když tuto možnost potvrdil i velitel německé četnické stanice v Chornicích, který byl německé národnosti, bylo od vypálení vesnice upuštěno a německé vojsko odtáhlo.

Po skončení 2.světové války došlo k odsunu německých obyvatel a k znárodnění jejich majetku. Zkonfiskován byl na Březinkách panský dvůr, který vlastnil hrabě Thurn-Taxis z Biskupic. Obec se pokusila tento objekt získat a podala žádost na Ministerstvo zemědělství o převod budovy do svého vlastnictví. Hodlala zde zřídit obecnou a mateřskou školu, úřadovnu MNV, byt pro učitele, klubovnu Svazu české mládeže a spolkovou místnost pro KSČ v Březinkách. V hospodářské části dvora by byl družstevní mlat a sklad zemědělských strojů. Jako důvod uváděli, že v obci není žádná budova sloužící pro veřejné účely. Tyto snahy se, oproti očekávání, nesetkaly s pochopením vyšších míst. Vyvlastněný majetek byl převeden na Čsl. státní lesy a obec stále neměla svoje vlastní prostory.

Problém s chybějící veřejnou budovou se obec rozhodla řešit na jaře 1951. Na ONV byla podána žádost o povolení stavby kulturního domu, v němž by dále byly zřízeny kanceláře MNV, klubovny, prodejna zboží, pohostinství a podobně. V únoru 1953 bylo obci oznámeno, že tato žádost je schválena a že potřebné finanční prostředky jsou zajištěny. Předpokladem ovšem je, že občané musí vykonat pomocné práce zdarma a MNV se musí postarat o stavební materiál z místních zdrojů. V neděli 20.května 1956 bylo započato s kopáním základů v místech bývalé lesní školky. Od té doby se pracovalo ve volných chvílích po celý rok, takže již koncem roku je v kulturním domě uspořádána „Štěpánská zábava“. V dalším roce se k budově přistavuje další část a to prodejna Jednoty, pohostinství a v patře kanceláře MNV. Roku 1960 je stavba prakticky dokončena i s úpravami okolního prostranství a je zahájen provoz obchodu a pohostinství v tomto objektu.

Současně s dokončovacími pracemi na kulturním domě se v tomto roku začíná s budováním požární nádrže. Tato stavba je dokončena roku 1977 a v roce 1986 je provedeno její oplocení.

Myšlenka na vybudování mateřské školky v obci se začala uskutečňovat roku 1973. MNV odkoupil budovu bývalé prodejny smíšeného zboží a přestavěl ji na školku. Její provoz byl zahájen v roce 1975 a navštěvovaly ji nejen místní děti, ale i děti z Hartinkova. Činnost školky byla ukončena roku 1988 z důvodu malého počtu předškolních dětí.

Nepříznivé období pro rozvoj obce nastalo po roce 1974. MNV v Březinkách byl zrušen, obecní majetek a veškeré prostředky byly převedeny na MNV Chornice. V obci byl ustaven Občanský výbor, který měl jen minimální rozhodovací pravomoc a nedisponoval žádnými 

finančními prostředky. Proto v následujících letech nedochází v obci k větším investičním akcím. Byly prováděny převážně práce na údržbě stávajících budov, např. v roce 1980 byla provedena oprava kapličky, 1981 oprava střechy kulturního domu a v roce 1988 byla postavena zděná autobusová čekárna vedle požární zbrojnice. Většinu těchto prací prováděli brigádnicky místní občané.

Po politických změnách v naší republice v listopadu 1989 nastala vhodná příležitost k znovuzískání samostatnosti. Počátkem roku 1990 zažádal Občanský výbor o dezintegraci obce od MNV Chornice. Tato skutečnost byla ONV Svitavy potvrzena k 1.9.1990 a tímto došlo i k postupnému navrácení původního obecního majetku.

V prvních letech po osamostatnění byla prováděna v hlavní míře oprava kulturního domu. Bylo provedeno zateplení stropu, obložení stěn, nátěr oken a dveří a také nátěr plechové střechy a okapů. Dále byla provedena rekonstrukce sociálního zařízení a další drobné úpravy interiéru. V roce 1993 byl za kulturním domem postaven zděný přístřešek pro hudbu a opraven venkovní parket. Roku 1995 došlo k opravám místních komunikací asfaltovým nástřikem. V roce 1997 provedly VČE Litomyšl rekonstrukci rozvodu elektrické energie ve větší části vesnice. Obec využila nově postavené betonové sloupy a provedla celkovou obnovu veřejného osvětlení a zároveň výměnu vedení místního rozhlasu.

Protože z důvodu stáří docházelo stále ve větší míře k poruchám na vedení vodovodu, rozhodla se obec k výstavbě nového vodovodního řadu. Projekt a výběrové řízení byly provedeny v roce 2000. Vlastní práce byly uskutečněny roku 2002 po obdržení dotace od Ministerstva zemědělství. I přes obdrženou dotaci byla obec nucena požádat o úvěr, neboť se jednalo o akci, jejíž náklady převýšily částku 4 mil. Kč. V následujících letech docházelo k splácení půjčky, proto nebyly prováděny finančně náročnější stavby.

Po splacení úvěru v roce 2005, a vzhledem k špatnému stavu místních komunikací, se obec rozhodla k jejich opravě. Z finančních důvodů byly práce prováděny po částech. V roce 2007 byla rozšířena a opatřena novým povrchem část cesty ke studánce. O dva roky později došlo k opravám komunikací v Nectavě.  Současně došlo k rekonstrukci prostranství před kulturním domem, kde byla položena nová dlažba a proveden nový asfaltový povrch. Za zmínku dále stojí vybudování pergoly za kulturním domem a přístřešku pro cestující na autobusové zastávce. Tyto stavby byly provedeny v roce 2010.

V dalších letech obec pokračovala v udržování a rozšiřování obecního majetku jako např. vybudování dětského hřiště za požární nádrží a výměně oken na kulturním domě, budování dalších komunikací.

Jak je vidět z těchto řádků, je historie této malé vesnice nejenom dlouhá, ale i velmi bohatá. Nám nezbývá, než jí popřát, aby rozvoj této obce i nadále pokračoval, a aby zde současné i budoucí generace našly místo ke spokojenému životu.

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31 1

Počasí

Počasí dnes:

26. 10. 2020

zatazeno

Bude převážně zataženo nízkou oblačností nebo mlhavo, na horách a místy i v nižších polohách až skoro jasno. Denní teploty 10 až 14°C. Noční teploty 8 až 4°C.

Svátek a výročí

Svátek má Erik

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 1
DNES: 15
TÝDEN: 15
CELKEM: 2461

125
obyvatel

Kaple

První pís.
zmínka 1361

Modrá turistická
trasa

Přírodní
park

Cyklotrasa